KOKORY oficiální stránky obce

KOKORY - KOSTEL
HISTORIE FARNOSTI


KOSTEL NANEBEVZETÍ P. MARIE V KOKORÁCH

První historická zmínka o Kokorách je v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131. Kostel se hřbitovem prý založili na stejném místě, kde stojí nynější farní kostel Nanebevzetí P. Marie, Oldřich a Bušek z Kokor před rokem 1370 (do tohoto roku byly Kokory přifařeny k Přerovu) a 11. ledna 1371 si ve smlouvě vyhrazuje Zbyněk z Kokor "kostelní podací" - patronátní právo ke kostelu). První zmínka o kokorském plebánu (faráři) je z 20. dubna 1373, byl jím Buškův syn Racek (Raczko) z Kokor, jenž "maje dosti statků farářských zřekl se svého dědického podílu ve prospěch bratra Stacha". První popis kostela je až z roku 1633, kdy farář Martin Rzekiecki (Kolčinský) na příkaz kardinála Dietrichštejna podal zprávu konsistoři, že farní kostel v Kokorách je "starý, malý, jen 10 sáhů dlouhý a 4 široký, v presbytáři goticky klenutý, v lodi má rovný strop, má 3 oltáře ze dřeva stejně jako dvojitý kůr, na dolním kůru positiv s 5 rejstříky." Po třicetileté válce zbylo v Kokorách jen 24 osedlých, dalších 26 domů bylo pustých, v přifařených vsích podobně. Zubožený majetek 10. dubna 1663 koupili olomoučtí jezuité, kteří drželi Kokory až do zrušení řádu v roce 1773; od nich je převzal po 7. září 1773 Studijní fond ve Vídni. Farář Martin Bernardus Janáč 2. dubna 1690 žádal o povolení postavit nový hlavní oltář, protože "starý je červy prožraný", děkan Tichý 26. března 1694 potvrdil, že kokorský kostel je "ve stavu bědném". 4. května 1761 se stal zdejším farářem Václav Piltzinger, na základě jeho opakovaných žádostí měly být v roce 1788 zahájeny opravy farního kostela a k bohoslužbám měla být po dobu oprav používána kaple sv. Františka Xaverského. Kvůli válce dal Studijní fond v roce 1789 opravit kostel jen provizorně, takže podle úřední zprávy z roku 1801 byl kostel stále na spadnutí a tak malý, že polovice farníků musela při bohoslužbách stát venku.

Přestavba do dnešního tvaru začala až za faráře Tobiáše Raphaela Schmidta. 20. května 1807 požádal o povolení konání bohoslužeb v panské stodole, protože kostel hrozí zřícením. To stavbu konečně popohnalo, ale znehodnocení měny a státní bankrot v napoleonských válkách vedly k tomu, že nový kostel byl jen o málo větší než starý (a za křivé obvinění rokytnického hospodářského správce z "vytunelování" kostelních peněz určených na stavbu museli kokorští pykat v "horovni" - rokytnickém zámeckém vězení). 11. listopadu 1808 požádal P. Schmidt konsistoř o povolení posvěcení novostavby a 8. prosince 1808 nový kostel posvětil. Stavba skončila roku 1809 obnovou krytého dřevěného schodiště k hlavnímu vchodu. V kostele byla opět umístěna křtitelnice z roku 1771 a také staré oltáře, na nové nebylo. (Nový hlavní oltář byl postaven až v adventu 1830 a 1. ledna 1831 sloužil farář Joseph Link mši sv. "za dobrodince, kteří na ten oltář můj též díl obětovali", ofěra "na nejnutnější kostelní věci" se konala až 13. února 1831.) Také dva staré zvony byly tehdy převěšeny na novou zvonici.

Po katastrofálním požáru obce v srpnu 1850, kdy vyhořela také fara, odešel starý P. Link na odpočinek do Kroměříže, k 1. září 1850 si vzal jako administrátora expozitu z Rokytnice Jana Miksche, který po jeho smrti obdržel 26. června 1854 obročí. 3. června 1852 získal P. Miksch povolení postavit v kostele dva nové boční oltáře. Roku 1854, kdy žilo v celé farnosti 3257 "katolíků moravského jazyka", byl pořízen nový hlavní oltář nákladem 1270 zl. konv. měny, z nichž kostel dal 620 zl. a zbytek dobrodinci. Oltářní obraz "Nanebevzetí Panny Marie" je z roku 1871, namaloval jej Leopold Schulz. V roce 1866 byla postavena nová kostelní střecha a na ní sanktusová věžička. V roce 1867 přibyl na věž další zvon o váze 22 liber, v roce 1868 byly v Olomouci koupeny dva nové zvony a na protiúčet byly dány dva "zvony puklé" a roku 1895 byl zavěšen 20liberní zvonek do sanktusníku. Farář Daniel Deutsch v září 1883 dojednal stavbu nové sakristie a zvětšení kostelních oken. Do výklenku po zrušeném okně v průčelí kostela dal roku 1886 zhotovit sochu sv. Josefa Pěstouna. Roku 1887 pořídil věžní hodiny. V roce 1896 byla opatřena první dvě malovaná okna a roku 1897 dokončena nová věž posvěcením a upevněním vrcholového kříže 24. června. K opravenému vchodu dal postavit sochy sv. Václava a sv. Ludmily od kroměřížského sochaře Antonína Tomáše Becka. V roce 1905 byly ke schodišti před kostelem postaveny sochy Božského Srdce Páně a Neposkvrněného Srdce Panny Marie. V červnu 1911 posvětil prelát Jindřich Geisler nové varhany. V roce 1917 musely být kokorské zvony odevzdány pro válečné účely, zůstal jen nejstarší z roku 1477. V létě 1921 byly přestavěny schody ke kostelu a vyměněny za 60 žulových stupňů, na nichž jsou dodnes čitelná jména jednotlivých dárců.

Za faráře Ignáce Korhoně se v adventu 1921 se poprvé svítilo v kostele elektřinou. Díky velkorysému daru preláta Jindřicha Geislera byl v roce 1922 zcela předělán svatostánek na hlavním oltáři, oltář mramorován a pozlacen spolu se sochami. Na boční oltáře přišla řada v roce 1925. 8. dubna 1923 posvětil prelát Geisler tři nové zvony. (Ty však byly zabaveny a odvezeny k rozlití 23. března 1942.) V roce 1929 získal kostel čtvrtý boční oltář Panny.Marie Lurdské a v roce 1931 další barevné okno s obrazem sv. Terezie Ježíškovy. Z odkazu pana Antonína Horáka byly zakoupeny elektrické reflektory k hlavnímu oltáři - v té době převratná novinka. V roce 1934 byly elektrické rozvody zasekány do zdí a kostel po skoro 100 letech nově vymalován.

Poslední den války - 8. května 1945 - kostel utrpěl přímý zásah těžkým dělostřeleckým granátem. To už byl od 1 září 1944 kokorským farářem Vladimír Gibala. Kostel byl opraven v roce 1946 a celý omítnut brizolitem, nové elektrické věžní hodiny zaplatil v roce 1951 MNV Kokory. 19. listopadu 1963 byl kokorský kostel prohlášen státní kulturní památkou. 21. května 1965 začala oprava vnějšku kostela, který musel na pokyn památkářů dostat tradiční vápennou omítku. Generální oprava pokračovala v roce 1968 novou krytinou kostelní střechy, roku 1971 byl celý kostel vymalován, položena nová dlažba v presbytáři z kubánského mramoru, restaurovány obrazy Křížové cesty a opraveny varhany. V roce 1972 byla položena nová dlažba v sakristii, v roce 1973 opravil restaurátor Karel Benedík všechny tři oltářní obrazy.

Farář Vladimír Seget dal v roce 1980 do kostela umístit nový svatostánek, obětní stůl "versus populum", ambon a sedilie, vyrobené podle návrhu ing. arch. Ludvíka Kolka z Brna, posvěcené 13. února 1981. 7. října 1990 posvětil generální vikář Erich Pepřík nové zvony "P. Maria" a "Sv. Anežka", 28. ledna 1993 byly v kostele nainstalovány elektronické varhany místo červotočem zničených píšťalových, ze kterých byl ponechán jen prospekt.